Adventure Event ? Hracholusky 2009
pohled Flower

Dva roky před - jedeme z GeoChecku a Michal s Vencou říkají, jak by taky chtěli něco takového uspořádat - "Ještě, že JE TO TAK NEMOŽNÉ, ŽE SE TO URČITĚ NEUSKUTEČNÍ", myslím si.

Mezi tím - uskutečnění některých neskutečných nesmyslů, při kterých jsme si užili spoustu legrace /účast na plavbě netradičních plavidel, výborné umístění v závodech týmů dobrovolných hasičů - žádný člen týmu SDH Kačerov nikdy nic nehasil, kromě žízně, a přesto vzbudili svou dovedností pozornost/, no prostě - pro manželku důvod, začít se obávat, že by i ty nejblouznivější představy mohly vejít ve skutečnost.

Půl roku před - pořád o tom mluví a nic konkrétního - už to nejde vydržet. Lezu po práci do postele s mapou v rozsahu Stříbro - Plzeň a Michal má větší radost, než kdybych měla sexy prádélko. První nápady chrlíme asi do dvou v noci. Tužkou zapisujeme ty nesmysly a o pár dní později se scházíme u Venci v kanceláři nad mapou, která vyjela Michalovi z plotru a je o poznání větší, než ta původní. Spolu s Háčou, Nevřeňáky, Iluvátorem,  cz.nemem a missbluetag se začínáme bavit tím, jak se dají trápit lidé, kteří jsou ochotní přistoupit na hru. Teď už vím, že to asi fakt uskutečníme.

Měsíc před -  celá parta vyráží do terénu a vše nabývá konkrétních podob. Vzrůstá množství šíleností, které kluci chystají. Já se stále přimlouvám, hádám, pronikám do problematiky, odmítám do problematiky proniknout a prosím, aby to nedělali moc složité, je mi totiž týmů předem líto.

Čtrnáct dní před - se počasí horší. Hlídání našich dětí /Michalovi rodiče/ si sehnalo úžasně levnou letenku do Kanady a uletělo za nevšedními zážitky. Co naplat, děti vyráží do terénu s námi. Téměř denně jezdíme někam k přehradě, lezeme, nebo aspoň saháme do studené vody, přebíháme s nimi železniční most sem a tam, posíláme je na jahody, které teprve dozrávají, když si stěžují, že mají hlad, taháme je z kopce na kopec a po skalách - prostě to na nich testujeme. Když se přimlouvám za závodící týmy, Michal vždy jen odpoví  - "Zvládne to Dáňa, tak co?" To, jak vypadá tou dobou naše domácnost popisovat nesmím, odebrali by mi děti a přeci jen už jsem si na ně zvykla. Když se setmí, je Michal v garáži, vyrábí kešky dřevěné, betonové, kovové i různě plněné zvláštními předměty, jejichž názvy odmítám umět.

Pár dní před - vždy, když se vracíme z našich herních zón je Michal nejistý - aby to nebylo moc - aby to nebylo málo - aby ti, kteří odvážně dorazí, měli o zábavu postaráno a přitom nás nezačali nenávidět, že jsou úkoly nesplnitelné. Začínám mít nervy za něj, aby to vyšlo, když se tak těší. V mezičase opravuji písemky svých žáků. Jak mám nervy, jsem radši hodnější, a tak mají všichni letos vysvědčení, které si ani nezaslouží :-D .

Den D - počasí se lepší. Večer koukám na týmy, vypadají "nadupaně", mohly by to skousnout. Když chytají morseovku, žmoulám v ruce nápovědu a říkám si, že bych jim jí nejradši rovnou dala - ale - začíná mě to bavit. Všichni zdrávi dorazí, a tak si říkám, že to možná nejde špatně. Na ráno se už těším.

Závod - vždycky jsem napovídala, to mi fakt ve škole šlo, takže moje funkce je jasná. Po startu nějak nevím, kam dřív skočit. S mírnou depresí poslouchám v telefonu naštvané soutěžící, že jim něco nejde. Pak ruch utichá.... hodina, dvě,... pět a pořád se nikdo neozývá - uvažuji, že všichni zemřeli. Pak dostávám zprávu z Nevřeně, že se snad i dobře baví, nálada mi mírně stoupá. Už se jen modlím, aby byli v cíli.

Cíl - legrace s příjezdem motorky v poslední minutě závodu je značná. Nejsem sama, kdo se při tom směje, smějí se i námi trápení, mokří a zpocení závodníci a to mi naplňuje neuvěřitelnou  radostí. Tak se to pořadatelům přece jen povedlo.

Budoucnost - nesmysl, udělat AR HRACHOLUSKY 2010 -  to je nesmysl, ať si kluci mluví, co chtějí, TO JE TAK NEMOŽNÉ, ŽE SE TO URČITĚ NEUSKUTEČNÍ....nebo, že by....