Mravencí.
Lovil jsem jednu nenáročnou multinu za městem. Indicie zjištěny v pohodě a tak jsem vyrazil do místa předpokládané finálky. Určitě znáte ten pocit, kdy si nejste zcela jisti správným výpočtem finálních souřadnic a tak nějak se snažíte otipovat, zda příslušné místo odpovídá možnostem pro ukrytí finálky. V tomto případě přicházela v úvahu skupina nízkých borovic. Keš musí být ukrytá někde pod nimi. Po čtyřech jsem zalezl pod první borovici a šátral. Nic. Nevadí zkusím druhou. Zalezu po čtyřech pod druhý jehličnan a opět šátrám. Najednou zpozoruji, že se to tady nějak hemží lesními mravenci. Kde se tady vzali, vždyť tady není ještě les? Do toho zmatku v mé duši se ještě přimísil pocit, že po mě něco leze. Bohužel to nebyl pocit, ale krutá pravda. Byl jsem doslova obsypán lesními mravenci, kteří se z větví borovice velice pohodlně dostali na moje záda i hlavu a nějakým zázrakem mě ještě nekousli. Bleskurychle jsem vycouval z pod stromu a sundal triko plné mravenců. I na kalhotách se to mravenci jen hemžilo a tak šly kaťata taky dolu. A tak jsem tam zůstal stát pouze v trenýrkách a i ty jsem pečlivě zkoumal, zda-li tam taky nějaký ten prevít nezalez. Kousnutí v těchto místech by bylo hodně nepříjemné. Z čista jasna se najednou na cestě, kde jsem stál objevilo auto. Jelikož se jednalo o málo využívanou cestu vedoucí pouze na hřbitov, docela mě automobil zde v této choulostivé situaci nepříjemně překvapil. Musel být na mě docela zábavný pohled, jak tam stojím u cesty a kolem mě jsou rozházeny svršky. Navíc ještě u mě auto zastavilo a posádka vozu se ptala na cestu. Pochopitelně vůbec nechtěli na ten hřbitov, ale někam úplně jinam. A nebo možná byli zvědaví, co je to tam za exhibicionistu a tak schválně hodili řeč. Kdo ví?
Keš jsem nakonec přece jen našel. Byla pod tím prvním stromem bez mravenců a jelikož jsem šátral nedbale, nenahmátl jsem ji na první pokus. Jo to jsou taky geozážitky.